Opravdu rasismus?

Dal jsem si odstup od toho emotivního mače….něco tedy k fotbalové válce Rangers – Slavia.
Je zcela evidentní, že vzývaný fotbalový bůh Gerrard naordinoval svým svěřencům při vědomí větší technické vyspělosti soupeře jednoduchou taktiku. Rozkopejte je, jděte do gólmana na hranici zranění, děj se co děj.
Hráči Slavie na to naštěstí byli připraveni, fotbalovými dovednostmi domácí přehráli a zaslouženě vedli 1:0.
O půli dostali hráči Rangers další „čočku“, aby ještě přitvrdili – výsledkem byl doslova kriminální faul na Ondru Koláře. Vlastně je obrovské štěstí, že mu tahle prasárna neukončila kariéru.
Rangers pak pokračovali už jen v trendu brutálních zákroků. Přineslo jim to druhou červenou a druhý gól ve vlastní síti.
A co už jim pak zbývalo? Uboze faulovat dál, takže sejmuli Jana Kuchtu a ještě po odpískání do něj nakopli míč. V tu chvíli se neudržel Ondřej Kúdela a něco řekl do ucha jednomu z hráčů Rangers.
A začalo peklo o rasismu.
Kdo hrál fotbal, ví, že když se soupeř chová podobně jako Rangers, skoro by vraždil. Upřímně bych jako fotbalista, který nebyl v životě vyloučen, asi nic nešeptal, ale seřval ho nejhorším slovníkem, jaký znám. Asi i za cenu červené karty.
Dnes je tak zvrácená atmosféra, že je horší něco v emocích údajně plácnout, než fyzicky přizabít protihráče a dál programově prasit.
Ale tedy zase do „vlastních řad“ – ani ne tak vlastních, tyhle ultras úplně nesnáším – primitivy, kteří umí jen škodit a hrotit situaci.
Držte prosím huby, my slávisti nejsme žádní rasisti, zbožňujeme Petera Olayinku, Simona Deliho, Ibrahima Traoré a další.
< ZPĚT